Stále si pamatuju na jedny tankový střelby. Nacpaný v oceli malýho prostoru jsem slyšel nejen parťáky z krkafónů, ale i veškerou komunikaci s věží: Věž, věž, tank 3, proč všem cíle stojí, jen mi se pohybujou?
Protože míříš na silnici, ty debile zasranej!
A tak i my střílíme. Ať děláme, co děláme, občas míříme jinam, než máme. Můžeme způsobit nechtěný škody, můžeme i zranit. Ale v 80 % případů trefíme alespoň 20 % cílů*. Na cvičišti jsou nechtěný oběti špatný, ale v reálné bitvě jsou to prostě jen další oběti. Hlavní je přežít. A klíčem k přežití je furt dokola stejný drill: správně založit kulometný pás, zvolit správnýho řidiče a střelce, odvelet bojeschopný tank, poslouchat, když máme, srát na příkazy, když vedou do zkázy.
A to neplatí jen o tanku. I marketing jde udělat správně. Nabít slova, držet kadenci, intenci a akcenty. Mířit co nejlíp a zajistit obživu produktu. Kdo to posere, chcípne. Kdo to zvládne, prostě jen občas netrefí, koho chtěl.
Všichni to znaj´, ale veteráni dokážou poměry smůly obrátit. Mám svý odstříleno a má čtyřicetitunová mrcha drtí dál mrtvoly pitomejch textů.
*sarkasmus na stupidní poučky
