Facebook a šest typů sebe/vražedného chování

Kriminologové zkoumali roli sociálních sítí v kriminálním jednání – mj. vymezili šest typů sebe/vražedného chování, při kterých je aktivně zneužíváno Facebooku.

Facebook: ikona sociální sítě, služby a společnosti

Pro Instaluj.cz Daniel Beránek:

Facebook hraje roli v šesti typech sebe/vražedného chování

Kriminologové z Birmingham City University se zabývali studií, jak sociální sítě ovlivňují kriminální chování. Mimo jiné vymezili šest typů sebe/vražedného chování, při kterých je aktivně zneužíváno Facebooku.

Doktorka Elizabeth Yardley a profesor David Wilson z katedry aplikované kriminologie se věnovali analýze případů vražd, v nichž sehrálo významnou roli dění na Facebooku. Sebrali přitom na 48 kauz z celého světa včetně např. případu Wayna Forrestera – řidiče kamionu, který zabil svou ženu poté, co si přečetl její post, že spolu již nežijí a že chce poznávat také jiné lidi.

Vymezili šest typů personalizovaného sebe/vražedného chování: reakčník, informátor, nepřítel, fantasta, predátor a podvodník.

Reakčník spatří na Facebooku cosi, co spustí nezvladatelné násilné chování a ve vzteku zabíjí. Informátor je typ sociální, co se rád podělí s ostatními o tom, že se chystá někoho zabít, že někoho zabil – případně oboje. Nepřítel absolvoval se svou obětí většinou několik kol eskalujících, nepřátelských výměn, které posléze přerostly do osobního setkání s fatálními následky.

Fantasta zase obtížně rozlišuje mezi skutečným světem a iluzí, kterou si sám či před druhými snaží udržet. Vražda je pro něj krokem, který má fantazijní iluzi uchránit. Predátor má povahu agresora, vytváří falešné profily na sociálních sítích a snaží se vylákat své oběti do nezabezpečeného prostředí, kde jim může ublížit. A podvodník se vydává za někoho jiného, aby získal přístup k profilu oběti, či za oběť samu, aby mohl vytvářet dojem, že je stále naživu.

Yardley k tomu říká: „Chtěli jsme zjistit, zda vraždy, v nichž jistou roli sehrál Facebook, se významně lišily od obecného vzorku.“ A nelišily – oběti své vrahy znaly a zločiny samy se podobají. Přesto zde určité odlišnosti jsou: relativně nízký věk aktérů, značná převaha žen v roli oběti, výrazně větší poměr vražd vůči sebevraždám.

Yardley ovšem varuje před jakýmikoliv zjednodušeními vinícími sociální sítě z těchto nešťastných činů: „Facebook není na vině o nic víc než kuchyňský nůž. Jsou to záměry lidí, kteří je používají, na něž se musíme zaměřit.“ Svou nechuť vůči termínu facebooková vražda Yardley vyjádřila lakonickým: „’Facebooková vražda‘ není ani užitečný, ani konceptuálně validní termín, který by kriminologové mohli jakkoliv využít při studiu role sociálních sítí ve vražedném chování dneška.“

Zdroje