Výzkumný tým Michiganské univerzity zkoumá technologii, která z pevných disků udělá jednotky tekuté.
Pro Instaluj.cz SEO specialista a copywriter Daniel Beránek:
Budoucnost harddisků je tekutá
Michiganští vědci se zabývají výzkumem technologie ukládání a zpětného získávání informací z nanočástic uchovávaných v tekutině. Krom ukládání dat by stejná technologie mohla posloužit k ochraně životního prostředí, v lékařství, ale i ke kontrole nakládání s nebezpečnými látkami. Výzkum ostatně financuje i americká armáda a Ministerstvo energetiky.
Vědci z Michiganské univerzity provedli první simulaci ukládání informací pomocí nanočástic uchovávaných v tekutině. Clustery těchto nanočástic by teoreticky mohly být schopny pojmout mnohem větší objemy dat než standardní počítačové bity uchovávající buď stav 1 nebo 0. Shluk těchto „tekutých“ částic je schopen nabývat paměťových stavů v množstvích řádů kombinatoriky. Například 12částicový shluk může reprezentovat téměř 8 miliónů různých stavů, což se rovná kapacitě 2,86 bytů nebo 22,9 bitů. Přeskupování clusteru nanočástic můžeme pro představu přirovnat k přeskupování herních kamenů Rubikovy kostky.
Fungování celého systému je založeno na množství shluků nanočástic. Každý z těchto shluků je přitom připojen k centrální oblasti. Vlastnosti celého úložného prostoru se mění v závislosti na množství uložených dat. Členka výzkumného týmu Carolyn Phillips technologii komentuje:
Pomocí matematických principů shodných s těmi, které popisují kombinace Rubikovy kostky, lze simulovat všechny stavy nanočásticových shluků.Aby bylo možné vytvořit úložné jednotky na bázi nanočásticových tekutin, musí výzkumný tým ještě vyřešit, jak provádět změny nanočásticových shluků v rozsáhlém tekutinovém prostoru – tedy ukládat data – a jak je následně zpětně číst. Úložné možnosti této technologie jsou však obrovské. Polévková lžíce s tříprocentním roztokem nanočásticové tekutiny by mohla uložit přes jeden terabyte dat.
Krom hardwaru by tato technologie mohla nalézt využití při detekci znečištění vody, při kontrole sledovaných tekutých látek (paliva, výbušniny, materiály k výrobě drog), nebo třeba v medicínských aplikacích reagujících na vnitřní tělesné procesy. Kupříkladu by bylo možné sestrojit stimulátory imunity, které by byly schopny identifikovat zdravotní hrozby a buď je samy napadnout, nebo mobilizovat imunitní systém.
