Ministerstvo financí chce zcela stupidním, nefungujícím a nejen pro veřejný rozpočet, ale i pro koncové zákazníky drahým způsobem blokovat hazard…
Pro Instaluj.cz SEO specialista a copywriter Daniel Beránek:
Blokování hazardu prodraží internet
Úředník je vždy neklidný, když nemůže něco regulovat. Zvlášť, když nemá, čím jiným vykázat činnost. Když se mu danou činnost podaří ještě naroubovat na cosi tak neoblíbeného, jako je placení daní, které prý českému státu unikají, tak je celý říčný emulovat jakési výkony. Bez ohledu na to, nakolik se konkrétní činnost dotkne deklarované situace. Bez ohledu na to, nakolik bude účinná sama o sobě. A naprosto bez ohledu na to, na kolik přijde jeho tajtrlíkování občany – tedy ty, jejichž zájmům má sloužit. A přesně tyto příznaky folie de bureau vykazuje Ministerstvo financí při pokusu blokovat zahraniční sázkařské weby.
„Česku ročně unikají stovky miliónů korun tím, že není schopno zdanit sázky svých občanů na nepovolených zahraničních webech,“ takto začíná rétorika Ministerstva financí. Tomu už se podařilo v lednu protlačit novelu loterijního zákona, která sázení na těchto webech výslovně zakazuje a která dané chování de facto nijak neomezila. „Pokud lidé sází na nepovolené, internetové, kurzové sázky – protože asi jen pět jich je povoleno v České republice – tak my nemáme vůbec žádnou šanci zjistit, kolik se prosází,“ říká k tomu náměstek ministra financí Tomáš Zídek.
Přitom nelze ani určit, kdo skutečně sází. Jediné, co se dá zjistit, je, na co se sází. Kupříkladu: „Na české prvoligové utkání se sází v řádu statisíců eur, v případě těch klubů, které se prosadí v Evropě a jsou tedy známější na západě, může jít o objem až milion eur na utkání,“ ilustruje objem sázek na domácí kluby bezpečnostní manažer Fotbalové asociace Martin Synecký. Z tohoto objemu ovšem nelze zjistit, jaký je podíl povolených a nepovolených sázek, kolik prosázejí sami Češi… Nicméně stát chce zasáhnout po vzoru Dánska či Itálie.
Dánsko se vydalo cestou vykazující více benevolence: povoluje zahraničním sázkařům vstup na trh pod podmínkou, že sázky dánských občan povedou na zvláštních účtech, které zdaní. „Druhá varianta, kterou zavedla Itálie, spočívá v tom, že ze zákona veškeré sázky jdou přes nějakou centrální adresu, kterou spravuje ministerstvo financí, kde se odvedou daně. Takže data vlastně prolezou přes jeden server a jdou dál na Maltu nebo na Gibraltar. To je trochu dražší varianta, ale nám se líbí, čili my bychom ji rádi zrealizovali,“ dává nám nahlédnout do mysli úředníka Zídek.
Poslaneckou sněmovnou již prošel návrh takto orientované novely:
- novela požaduje, aby každá sázková kancelář byla zaregistrovaná v Česku a platila tu daně. Tolik k rozumné části novely;
- každá společnost poskytující sázkové služby českým občanům, která nebude zaregistrovaná a nebude platit daně, bude postavena mimo zákon. Tolik k pragmatické části novely.
- a už zbývá jen nerozumná a nerealistická část: weby nelegálních společností bude muset lokální poskytovatelé připojení k internetu (ISP) zablokovat.
Blokování přístupu k webům na úrovni ISP má jen pár drobných háčků:
- je to enormně drahé: „Náklady na sofistikované blokování vybraných webových stránek budou pro ISP mnohem vyšší než ukládání provozních a lokalizačních údajů (data retention). Ty se přitom pohybují kolem 200 milionů korun ročně. V případě zákona o hazardních hrách se tak jen u poskytovatelů připojení k Internetu může jednat o stovky miliónů až miliardu korun,“ nastiňuje Adam Golecký, technický ředitel NIX.CZ;
- je to neúčinné samo o sobě: „Blokování mohou obejít jak provozovatelé hazardních serverů, kterým stát dává 15 dnů, aby přesunuli obsah na jinou adresu, tak uživatelé, kteří mohou využít celé řady jednoduchých možností, včetně oblíbených aplikací v mobilních telefonech nebo použití takzvané virtuální privátní sítě (VPN),“ konstatuje Ondřej Filip, výkonný ředitel CZ.NIC;
- nesplní to deklarovaný cíl, protože je to neúčinné.
Sečteno, podtrženo aneb důsledky
Navrhované opatření zatíží poskytovatele internetu enormními náklady. Což jednak znamená, že je tito přenesou na koncového zákazníka v podobě velmi vysokého zdražení poplatku za připojení. Jednak dojde k destabilizaci trhu, neboť nadnárodní korporace se s touto okolností vypořádají velmi snadno, kdežto pro malé poskytovatele bude likvidační. Velcí hráči nemusí hned příliš zdražovat, bohatě jim vystačí zdražit v první fázi tak, aby jejich nabídka byla výhodnější než od malých ISP, a v druhé fázi – po likvidaci malých – pořádně zákazníky osolit.
Místo, aby se česká společnost vydala cestou demokratizace přístupu k internetu, učiní ho opět exkluzivním zbožím. Ponechá své obyvatele ve vědomostní pasti. Znevýhodní je v mezinárodní konkurenci. Použije postupy hodné komunistických vrahů z Čínské lidové republiky.
A nejabsurdnějším momentem je samozřejmě to, že se daným opatřením nezíská vůbec nic. Protože know-how jak obejít blokování stránek, které si představuje Ministerstvo financí, si dovede osvojit každý jedinec, který má zájem o internetové sázení.
Jedinou, nepříliš silnou nadějí je, že daný návrh smetou ze stolu senátoři Parlamentu České republiky.
Zdroje
